VARHANY
V roce 1717 postavil špičkový loketský varhanář Johann Leopold Bukrhart dvoumanuálový nástroj, který měl v hlavním stroji sedm, v pozitivu tři a v pedálu dva rejstříky, základní principál (v prospektu) byl čtyřstopý.
Kvalitní nástroj byl přenesen i do nynějšího přeštického chrámu, dokončeného r. 1775.
Když v Přešticích stavěl varhanář Ferdinand Guth v letech 1839 - 1840 nové větší varhany, ty původní odkoupil patron plánického panství a věnoval je kostelu v Němčicích, kam je přenesl zmíněný mistr Guth. Ten zde pak pracoval ještě v r. 1862, kdy nástroj přestavěl. Pozitiv (původně asi v podstavci) plánoval vystavět do zábradlí kůru, jak napovídá nadbytečně rozměrná a prostorově nevyužitá skříň nynějšího hracího stolu. Bohužel k tou nedošlo. Pozitiv byl zrušen a jeho píšťaly upotřebeny k opravě manuálu hlavního stroje. Další opravy a změny v dispozici pak provedli kutnohorský Ludvík Fukátko (1885), sušičtí Wunšové (Jan, 1898 a jeho syn Matěj Josef, 1901), či Josef Votruba z Počátek (1911). V roce 1918 byly zachráněny prospektové píšťaly před válečnou rekvizicí kovů. Elektroventilátor k měchům připojil v roce 1962 Miroslav Heger z Hořovic.
To byla zřejmě poslední oprava nástroje, jak napovídá jeho současný neutěšený stav.
V zadní stěně postamentu jsou dosud stopy po deseti rejstříkových táhlech, varhaník tedy seděl původně vzadu (zbylé dva pedálové hlasy se ovládaly asi přímo u vzdušnice). V současném hracím stole jsou užity původní soustružené hlavice manubrií "loketského" typu, také cínové průčelní píšťaly i řezbářská výzdoba odpovídají r. 1717. Jen povrchová úprava je nestylová, asi z počátku 20. století.
Němčické, původně přeštické varhany, byť ve špatném stavu, ochuzené o druhý manuál a dispozičně "romanticky" pozměněné, se dochovaly dodnes.
Jejich (nejen) historická hodnota je nesmírná. Dotýkaly se jich prsty Jakuba Šimona Jana Ryby, nemluvě o jeho otci a jejich předchůdcích, významných přeštických kantorech, ředitelích kůru, varhanících a skladatelích.
"Němčické" varhany rovněž pomohly objasnit autorství několika zatím anonymních českých historických nástrojů a varhanních skříní. Např. pozoruhodné a kvalitní dílo na kůru kostela Narození sv. Jana Křtitele v Úterý zhruba z téže doby můžeme nyní s jistotou připsat výše zmíněnému mistru Burkhartovi, jednomu z předních reprezentantů domácího barokního varhanářství.